Listopad 2014

Rodiče

29. listopadu 2014 v 20:29 | Kurkiklanka |  mezi nebem a zemí
Zdravíčko! :)
Sama nevím, proč jsem tohle zařadila to rubriky "mezi nebem a zemí." Možná proto, že pro teenagery, tj. pro lidi mého věku je to docela žhavé téma a je na to několik názorů. Matka něco kecala, fotr je kretén...
Já nevím děcka, fakt je to zapotřebí? Po facebooku kolujou příspěvky typu: Máš rád svoji mámu? Like. Nebo: 5 let - maminko miluju tě; 15 let - nenávidím tě!; 20 let - budu se o tebe starat; 50 let - mami, kéž bys tu byla.
Zajímavé, že to "lajkujou" ti lidi, kteří chcou být za frajery a kritizujou své rodiče. Jo chápu, jsme mladí, puberta s náma tříská a rodiče to s náma mají dost těžké.
Ale vážně jsou tak hrozní? Když vám něco nedovolí, zamyslete se nad tím, proč se to stalo... Možná je to bezdůvodně, nemají náladu. Mě se to stalo už několikrát.
Proto je dobrá taktika - "sbírání bodů." Je to celkem mazané. Vím, že za měsíc chci na party, tak zamakám ve škole, sem tam něco poklidím a mamča přimhouří oči.
Jo, chápu, že někteří rodiče dovolí svým dětem všechno. Ale teď ruku na srdce, vážně je to správně? Zamyslete se nad tím, co bude dál. Kdyby třeba mě rodiče nedrtili (v té době jsem je proklínala), tak teď třeba nehraju na klavír, nejsem na gymplu, co já vím...
Závidím vám, kteří máte silnou vůli a dáváte to sami... Vážně závidím :) Klaním se a chtěla bych se to taky naučit.
Berme to z té lepší stránky - můj děda například mou maminku švihal rákoskou, když něco zlého udělala. Jo, dneska je to docela úsměvné :D Holt v dnešní době...
Uvidíme za pár let :)

Kurki♥

"Mnoho zajíců jednou uhonilo vlka..."

18. listopadu 2014 v 17:39 | Kurkiklanka |  o mně, jak si žiju, a tak
Teď na chvíli opustím mé filosofické úvahy a vrhnu se na ještě podivnější téma a to můj život...

Nedá se říci, že bych v životě neměla co dělat... Právě, že je toho někdy až příliš.
Shrnu to. Hraju na klavír, klarinet a saxofon a chodím na gympl. Chodím do orchestru a do kapely a kamarád mě navrtal do další akce...

"Čau Barčo, nechceš si zahrát se symfoňákem? Máš tam lehké hraní..."

Můj obrovský problém je, že většinout neumím říkat ne. A to se mi v pár případech vymstilo. Ale o tom až později. Tadyten jeden nevinný koncert obnášel obětování mého volného času a to soboty, úterního večera a páteční odpoledne a večer. Zkoušela jsem s nimi dva týdny a to byly nejvyčerpávající ale zároveň nejkrásnější dny.
Můj týdenní plán (na odpoledne) tedy po těchto úpravách vypadal takto:

pondělí - klarinet + zkouška orchestru
úterý - zkouška symfonického orchestru
středa - saxofon + zkouška kapely
čtvrtek - volný! díky bohu! :D
pátek - klavír byl vypuštěn, místo toho koncert

Asi mám více štěstí, než rozumu, protože v ten týden se psala pouze jedna písemka. Jak já to dělám...
Ještě k tomu názvu článku - když jsem se rozhodovala, jestli se symfoňákem zkoušet nebo ne, zeptala jsem se na to svého učitele klarinetu a saxofonu. Ten mě docela strašil, že to není žádná sranda. A pak dodal - Mnoho zajíců jednou uhonilo vlka.

Když jsem se pak bavila se druhým panem učitelem, tak ten mě trochu uklidnil, že na zas tak precizní úrovni všichni hráči nejsou. Kdyby mi to neřekl, možná bych tam byla ani nehrála.

Když jsem dorazila na zkoušku byl tam jen jeden kluk, který roznášel stojany. Ve mně byla malilinkatá dušička, ale on byl docela dost v pohodě:) Pak za mnou přišel jeden dědeček a začali jsme se o něčem bavit... Věkový průměr v symfoňáku byl asi 60 let :D Až mě to překvapilo, bylo mi tam s nima opravdu fajn.
Jelikož jsem tam hrála na saxofon, byla jsem v dechové sekci (v symfoňáku hrajou smyčce i dechy) a tam jsem z dechového orchestru znala asi půlku těch lidí.

Vrchol byl, když na té zkoušce neměli noty pro saxofon... :D Tak jsem toho kamaráda, který mě tam navrtal, málem zavraždila pohledem. Pak mě pozval na kofolu. Takže odčiněno :D

Koncert se vcelku povedl, byla jsem spokojená. Na(ne)štěstí tam hrát dlouhodobě nebudu...


Skladba, ve které jsem účinkovala. G. Gerschwin - Rhapsody in blue