"Mnoho zajíců jednou uhonilo vlka..."

18. listopadu 2014 v 17:39 | Kurkiklanka |  o mně, jak si žiju, a tak
Teď na chvíli opustím mé filosofické úvahy a vrhnu se na ještě podivnější téma a to můj život...

Nedá se říci, že bych v životě neměla co dělat... Právě, že je toho někdy až příliš.
Shrnu to. Hraju na klavír, klarinet a saxofon a chodím na gympl. Chodím do orchestru a do kapely a kamarád mě navrtal do další akce...

"Čau Barčo, nechceš si zahrát se symfoňákem? Máš tam lehké hraní..."

Můj obrovský problém je, že většinout neumím říkat ne. A to se mi v pár případech vymstilo. Ale o tom až později. Tadyten jeden nevinný koncert obnášel obětování mého volného času a to soboty, úterního večera a páteční odpoledne a večer. Zkoušela jsem s nimi dva týdny a to byly nejvyčerpávající ale zároveň nejkrásnější dny.
Můj týdenní plán (na odpoledne) tedy po těchto úpravách vypadal takto:

pondělí - klarinet + zkouška orchestru
úterý - zkouška symfonického orchestru
středa - saxofon + zkouška kapely
čtvrtek - volný! díky bohu! :D
pátek - klavír byl vypuštěn, místo toho koncert

Asi mám více štěstí, než rozumu, protože v ten týden se psala pouze jedna písemka. Jak já to dělám...
Ještě k tomu názvu článku - když jsem se rozhodovala, jestli se symfoňákem zkoušet nebo ne, zeptala jsem se na to svého učitele klarinetu a saxofonu. Ten mě docela strašil, že to není žádná sranda. A pak dodal - Mnoho zajíců jednou uhonilo vlka.

Když jsem se pak bavila se druhým panem učitelem, tak ten mě trochu uklidnil, že na zas tak precizní úrovni všichni hráči nejsou. Kdyby mi to neřekl, možná bych tam byla ani nehrála.

Když jsem dorazila na zkoušku byl tam jen jeden kluk, který roznášel stojany. Ve mně byla malilinkatá dušička, ale on byl docela dost v pohodě:) Pak za mnou přišel jeden dědeček a začali jsme se o něčem bavit... Věkový průměr v symfoňáku byl asi 60 let :D Až mě to překvapilo, bylo mi tam s nima opravdu fajn.
Jelikož jsem tam hrála na saxofon, byla jsem v dechové sekci (v symfoňáku hrajou smyčce i dechy) a tam jsem z dechového orchestru znala asi půlku těch lidí.

Vrchol byl, když na té zkoušce neměli noty pro saxofon... :D Tak jsem toho kamaráda, který mě tam navrtal, málem zavraždila pohledem. Pak mě pozval na kofolu. Takže odčiněno :D

Koncert se vcelku povedl, byla jsem spokojená. Na(ne)štěstí tam hrát dlouhodobě nebudu...


Skladba, ve které jsem účinkovala. G. Gerschwin - Rhapsody in blue

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama