Tatínek se vráátil

24. února 2015 v 19:34 | Kurkiklanka |  o mně, jak si žiju, a tak
Čusbus
Tenhle článek úzce souvisí s Rodiči. Nečekaně, že. Tím, co tady napíšu se nechci vychloubat, nebo tak něco.
Začala bych tím, proč to chci vůbec psát. Můj otec je flegmatik. Velký velký flegmatik. Nedavá moc najevo city a mamka si na to dost často stěžuje. Ale zvykla si. Zřídkakdy vidím, že by si dali pusu, nebo taak. No a když se taťka vrátil, tak to bylo...no zvláštně pěkné.

Taťka jel někdy roku 1994 do Afriky se svou bandou v Tatře, jako jakási humanitární pomoc do Rwandy. Ještě se neznal z mamkou. No a teď už se s ní zná (..Kurki perlí :D). A čekal, až já s bráchou aspoň trochu vyrostem, aby mohl pokračovat v plnění svého snu - cestování.
Ani nevím, jaká země byla první :D Ne, že by jich bylo tak hodně, ale už si to moc dobře nepamatuju. Začal jezdit s místními turisty na zájezdy. Jeden rok jel do Rumunska a další na Ukrajinu tuším.
Začalo se mu to očividně líbit, to každoroční cestování. Tak jel do Bhútánu a loni pak do Nepálu. Tyhle dva zájezdy organizovala cestovka jeho kamaráda, který s ním byl tehdy v Africe...

V sobotu se vrátil z jeho posledního 'úletu.' Jel do Afriky, do Dakaru s partou a jeepem. Všichni hned reagovali slovem 'ebola.' Každopádně otec je doma už 3 dny a vypadá vcelku zdravě.
Nevím proč, prvně mi to moc nevadilo, ale s každým zájezdem se mi víc začíná stýskat.

A teď už se dostáváme k tomu, proč jsem tenhle článek vlastně začala psát. Už jsem se zmínila o taťkově povaze, o jeho vyjadřování pocitů...
Asi to bude znít divně, ale asi jsme v ten den, kdy taťka odjížděl, měli první fakt hodně upřímné objetí v životě. Ne, že bychom se neobjímali. Prostě jsem odcházela jako každé ráno do školy poslední z domu a taťka tam zústal, protože do práce nejel, žeano. Když jsem odcházela, rozloučil se se mnou se slovy: "Tak ať se daří, dcero." a potom mě objal. Věděla jsem, že se mi bude stýskat. První upřímné emotivní objetí co si pamatuju.

Ten den, co měl přijet, jsem se koukala na seriál, na jednu strašně dojemnou epizodu. Jak známo, brečím u každé číčoviny, hlavně když jde o knihy, seriály, filmy a tak. Tak jsem byla v té nostalgii a najednou mi před oknem (už byla tma) přešel človíček s čelovkou.

Druhé upřímné emotivní objetí.

Nutno dodat, že ty zájezdy jsou asi měsíční :)

Buďtě rádi za své rodiče :)
Kurki♥

(...a taky moc rád fotí)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kuba..:) :D Kuba..:) :D | 24. února 2015 v 19:52 | Reagovat

Nejzajímavější článek ever!!..:) :3 jen tak dál..

2 Kelíns Kelíns | Web | 10. března 2015 v 7:07 | Reagovat

Tak to má tvůj taťka dobrý, furt někam jezdit. To bych taky brala. Ale zase se mu po vás musí strašně stýskat.
Můj táta je povahově úplně stejný. Že by dal někdy mamce pusu, to se mi poštěstí vidět párkrát za život :D

3 Pepa Dvořák, 8 led Pepa Dvořák, 8 led | 23. listopadu 2015 v 11:05 | Reagovat

fagt pěkný, pokračuy

4 kodes kodes | 23. listopadu 2015 v 11:23 | Reagovat

[1]: čau kubo janošíku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama