Listopad 2015

Jak mocná je síla slov (TT)

9. listopadu 2015 v 21:02 | Kurkiklanka |  mezi nebem a zemí
Asi poprvé co mám zatím tenhle blog se mi po přečtění tématu týdne ("Síla slov") hned něco vybavilo. Část jedné z mých nejoblíbenějších knížek, a to jest Zlodějka knih. Je to takový válečný román, opravdu moc krásně napsaný, vystihující přesnou atmosféru, smekám před autorem. Kdo četl, snad pochopí.

Pro ty kdo znají, myslím tím kreslenou část knihy - tam , kde je ukázána Maxova kniha pro Liesel. Bohužel momentálně doma tu knížku nemám, tak si budu to co si vybavit chci, pokoušet vybavovat co nejpřesněji.



Jedná se o Žida, kterého ve válce schovávají dva pěstouni s malou holčičkou. Ten Žid chtěl té malé holčičce přiblížit, jak krutá válka je, jak krutý je sám Führer a celá ta propagandistická...věc.


Když se nad tím tak zamyslíte... Adolf musel být sakra dobrý řečník. Vždyť drtivá většina Němců hltala každičké jeho slovo. A kdo říká, že by měl v té době jiný názor, tak lže. Představte si, že vaše země totálně hospodářsky upadá, pak příjde ON. Spasitel. Postaví naši zem na nohy. Jen při tom zemře plus mínus 6 milionů Židů. A vy možná taky, kdo ví.


Je prostě neskutečné, a svým způsobem neuvěřitelné a obdivuhodné, jak se mu to podařilo. Jak je to možné? No síla slov. Naučili jsme se mluvit pro komunikaci. Používat slova pro sdělování svých myšlenek. A v neposlední ředě je podat posluchačou pod nos jako dezert, zhltneme, vychutnáme si ho, chutná nám a chceme další. (Oukej Kurki, to už je asi moc, konec těch metafor :D)

Nesmíme zapomínat ale na ty proslovy. Ty dobré proslovy. Počínaje školou, konče v poslanecké sněmovně, co já vím. Znáte to, jak máte oblíbeného profesora, se kterým vás ta škola prostě baví, málem se ani nemusíte učit, protože vám prostě dá ten profesor pod nos dezert? :D Jo, jo, přesně to myslím. Anebo máte nějakou starou rašpli, ani nemusí být stará, může jí být třeba 30, může být fakt milá ženská. Ale prostě nenaučí. Nenaučí. Ani tu pitomou angličtinu.

A teď si vemte toho politika, jak musí prodat svůj návrh, aby ho ostatní odsouhlasili. To už musí být pořádný dortík co?


Nedávno jsem viděla takový proslov, projev o uprchlické situaci v Americe, nehorázně mě oslovilo.

A nakonec jsou tu ty osobní věci. Mezilidské vztahy. Kolikrát vás už někdo ranil pouhým slouvem, slovním spojením. Nebo naopak podpořil. Zvedl sebedůvěru. Ono někdy co vypustíme z pusy berem jako samozřejmost. Ale nemusí tomu tak být.
Vybavte si, jak vás někdo chválil, co já vím, za dobře napsaný článek na blogu. Jednou mi kamarádka poslala odkaz s mým článkem, a k tomu dopsala "Good one." Jak mě to zahřálo! Tímto Tě zdravím, Alfonsíno :-)

Takže mluvte mluvte, protože líná huba, holý neštěstí, ale taky mluviti stříbro, mlčeti zlato :-)

K.