Prosinec 2015

Ne(umím říkat)

27. prosince 2015 v 18:26 | Kurkiklanka |  o mně, jak si žiju, a tak
Čokládu, prosím. Hodně čokolády, nebo aspoň obejmutí, hodně velké.
Prosííííím, vypněte mě někdo na chvilku. Třeba na den ať nejsem.

Zhruba takhle vypadal souhrn mých myšlenek po mojí poslední školní předehrávce. Zní to trošku depresivně, což? Ale není to zas tak hrozné. Jenom trošku. ^_^ Možná vás, mé potenciální čtenáře v tomhle článku trochu zasvětím do svého hudebního života, takže koho to moc nebere, tak papa (:

Ten den jsem byla hrozitánsky unavená, ale neměla jsem trému, byla jsem v pohodě. Což je u mě před koncertem ideální stav! Kromě té únavy, no. Tak jsem si jela do Ostravy si zahrát, připravovat se na absolváček. Hrála jsem toho docela dost, nějakých 5 věcí.
Když jsme dorazili na koncert, šla jsem si přečíst program. A najednou jsem uviděla jednu skladbu, kterou jsme týden zpátky cvičili s jednou trumpetistkou. Trošku ve mně trhlo.

"Tu skladbu doprovází kdo?"
"No ty, co se děje?" (moje milá p. uč.)
"No, asi tak trochu nemám noty."

A bylo to, takhle začla moje procházka prozřením. Vlastně ani ne tak prozřením, jako uvědoměním. Naštěstí tu skladbu mám dost ráda a pořád si ji doma hraju, tak jsem si na cár papíru napsala akordy, ať se mám aspoň od čeho odpíchnout.

No vida, to by se nějak dalo. Uznávám, tehdy už menší trémička přišla. Haha. Tak jsem přišla na plac se svým prvním výkonem, naneštěstí s takovou skladbou, kde musíš být pořád ve střehu. Jediná nota blbě a vysekáš se.
Nuže, usedla jsem na trůn, za nové křídlo a spustila jsem dvojhlasou invenci číslo 8 od mistra Bacha.
A najednou se můj mozek ocitl úplně jinde. Byl tak nějak ve stavu spánku. Nebo aspoň jeho část na soustředění se a na vnímání. A přitom jsem pořád hrála :D Ale totálně jsem o tom neměla tušení.
No asi v půlce skladby jsem se "probudila" a zjišťovala jsem, kde jsem, proč je plný sál lidí, proč hraju a samozřejmě jsem pro jistotu zahrála nějaký náhodný akord. No, chytla jsem se, hrála jsem dál. Ale pak se mi to v té skladbě stalo ještě 2krát. Jejda. Ano, jejda :D

No dejme tomu to tak pokračovalo i u dalších skladeb a paradoxní je, že se mi nejvíc povedla ta, u které jsem neměla noty. Ale ta pointa, ke které se chci dostat...