Září 2016

Proč nekoukám na horory (+ menší recenze)

25. září 2016 v 16:03 | Kurkiklanka |  random články
"Čau, zajdem do kina?"
"Jo, proč ne. Co dávají?"
"Teďka vyšel jeden super horor, co ty na to?"

Většina lidí, co znám, by bez váhání odpověděla ano. Já ale ne. Nevadí mi až tak ten horor, spíš to, co následuje pak.
Minulý týden jsme byli se školou na zájezdě a řekli jsme si, že si těch 12 hodin cesty zkrátíme hororem. Tak jo, proč ne, řekla jsem si.

Ten film se jmenoval Sinister. Pro ty, co neví: Spisovatel detektivních románů chce prozkoumat nevyřešený případ vřaždy rodiny a pohřešované dívky. Přestěhuje se do místa, kde předtím žili. Na půdě domu najde nahrávky s vraždami, jež na sebe navazují. S těmi vraždami je spojena bytost, která může spisovatele a rodinu ohrozit.

No a dál nebudu spoilovat. Ti, co ten horor viděli, si asi říkají, jak se ho můžu bát. Nebo ne? No co, jsem slabší povaha! Jde o tu bytost. Je fakt strašidelná :D aspoň pro mě. Je to nějaký týpek, kterému se tam říká Pan Bubák, je s delšími vlasy a má obličej namalovaný čenou a bílou. Možná bych ho mírně přirovnala k té loutce ze Saw (ten jsem taky neviděla :D). Akorát je až moc živý a dělá moc nepříjemné "grimasy," a je prostě... Psycho. Všechno by se dalo přežít, ale (SPOILER) na konci filmu je záběr na promítačku, nikdo už nic nečeká, když tu najednou vybafne hlava Pana Bubáka v celé své kráse. Podotýkám, že celý film byl spíše v ústraní, tak jsem se málem posrala. Pardon. (KONEC)

Ještě teď mi z toho běhá mráz po zádech a je mi hrozně úzko. Když jdu sama v domě v noci, bojím se, že se někde Bubák objeví. Když se sprchuju, bojím se, že se objeví u mě ve sprchovém koutě. Když všichni spí a já jsem sama u počítače, bojím se, že je tady u nás doma a dělá něco mé rodině a pak si pro mě příjde...
Pak si musím SAKRA DLOUHO říkat, že nic takového není a že je to jen film.

Jinak se mi ten příběh líbil, byl dost zajímavý. Celkem bych chtěla, aby to vyšlo jako knížka a já si to mohla vklidu přečíst. Ale film ne. Radši mi dejte nějakou hezkou pohádku a já budu šťastná.

Pár slov na konec: Vlastně se teď bojím, že mě za tenhle článek pan Bubák najde :D achjo.

a písnička pro dnešní den: This Is Halloween (Nightmare Before Christmas)

Třeba tenhle "horor" mám fakt ráda! :D

Koukejte na co chcete, a mějte se krásně,
K.♥
 

Jak jsem hrála pro cizince

16. září 2016 v 22:04 | Kurkiklanka |  láska zvaná hudba
Dobrý večír :)
Hned tak ze startu, nečekejte nějaký extra příběh. Škoda, že? Taky myslím. No, možná jednou...

Každopádně.
Studuji na jednom maloměstském gymnáziu, kde je jedna super paní učitelka na hudebku (shodou náhod si tykám s jejím manželem, ale o tom až příště, hih). No a ta založila místní sbor, kde je zhruba 30 amatérských zpěváků. Ale o to je to hezčí. Všichni tam chcou zpívat a dělají to pro radost. Někteří chodí na jógu, jiní do sboru.

No, asi čekáte, co se z toho vyvrbí, že? Kdy se tam objevím já?
Právě teď.
Paní učitelka asi nechtěla mít svůj sbor tak strohý, a tak si ze školy z řad studentů odchytla pár muzikálních géniů, jestli by obětovali svůj drahocenný čas a mohli by její sbor zadarmo doprovodit.

Ha ha, Kurki dneska snědla vtipnou kaši. Celkem se divím, co to tady píšu :D Jinak to byla nadsázka. Kdyby náhodou.

No tak si nás paní učitelka zase jednou odchytla, že prý je někdy v pátek něco, a bude to přes školu. Až do poslední chvíle jsme nevěděli, o co se jedná, ale nabídka toho, že se ulijem a sama vyučující nás omluví, nás dostatečně oslovila.
Dorazili jsme do Vítkovic. Všichni mluvili nějak... jinak. Byl to mezinárodní konference, ale stejně doteď nevím čeho.

Byla to TAK pohodová atmosféra, že to snad ani víc nešlo. Bylo to sakra jiné, než když hrajete pro české publikum. Oni si pobrukovali, usmívali se, nebo měli zavřené oči (snad teda nespali no.), prostě krása. U poslední písničky se pořád dokola opakovalo jedno slovo, které jsme lidi v publiku naučili. Představte si, jak stovka lidí unisono zpívá "Něbudu, něbudu, něbudu, něbudu..."
Dobře, i mně by dělalo problém si to představit, ale pokuste se! :D Prostě nádhera, všichni spolupracovali a užívali si to s námi.

No, aspoň mám další motivaci dostat se někam do zahraničí :)


Vidíte ten můj spiklenecký výraz, když držím nástroj, který není můj? :D Jinak tady už jsme měli odehráno, naše nejmilovanější houslistka nás vyfotila, protože musí mít aspoň jedna z nás fotku z toho krásného dne na instahramu, žeano!

Chtěla jsem sem dát ještě nějakou písničku, se kterou jsme vystupovali, ale nenašla jsem buď žádnou nahrávku, a nebo moc "nóbl," jestli chápete.

Mějte se krásně,
skládejte básně,
a jestli nějakou složíte, tak mi ji napište.
K♥