Extra extrovert!!!

8. listopadu 2016 v 16:03 | Kurkiklanka |  o mně, jak si žiju, a tak
Jo, to jsem vymyslela asi 3 sekundy zpět. Tahle se asi budu popisovat vždycky u takových těch otázek - 2 slova, která tě popisují, atd. To není špatné, ne?

Jsem takový typ člověka, co je fakt schopný říct všechno všem. Ale pozor! Tím, nechci říct, že bych nedokázala udržet něčí tajemství. Já si právě cením toho, když už mi to své tajemství někdo řekne, protože z venčí nejspíš vypadám jako pořádná, ale pořádná drbna.
Mám celkem velký okruh přátel, kterým povídám různé historky, příběhy ze svého krátkého života. Některým to všechno může připadat jako pohádka, protože ty osoby nikdy neviděli. Někdo ví skoro vše, další tuší hrubý náčrt, někteří jenom zaslechli, co se povídá.



Teď si ale řekněme, jaké jsou pro to dva důsledky:

1. všichni s vámi všechno prožívají, a nejste na nic sami
Svatá pravda. Příjdete smutní do školy, kámoška hned tuší. "Nepovedlo se to a to?" Hlavně, když se někomu svěříte, cítíte se mnohem lehčí. Ale lepší je se s úplnými detaily svěřovat jen těm nejbližším, kterým věříte. Věřte mi.

Jednou jsem se takovému svému... zlomyslnému (!) kamarádovi svěřila o svém vztahu s chlapcem který byl poněkud jinde než já. Nestyděla jsem se za něj. No, co by udělal kamarád? Vyslechl by mě, řekl svůj názor, bla bla. Co udělal on? Smál se, fakt hodně, a šel to říct svým přátelům a všichni se smáli :D
Nedělejte to. Teda dělejte, pokud ovšem nejste tak šáhlí, jako já.

Ale i takovéto negativum má své pozitivum. Vyslechnete si názory a "názory" ostatních a vyvodíte si, co z toho bude respektovat. Co z toho byl jen nějaký žvást a co konstruktivní rada, podle které se k dané věci postavíte. Takže tak.

2. cítíte se nazí
A to já znám velmi dobře. Když se svěříte více lidem, než je zdrávo, může s vám pak mezi lidmi honit hlavou toto - Ježiš, ten o mně ví tohle, ten o mně ví támhleto. Co když to Mařekna řekne Pepíčkovi? Co když si budou myslet, že jsem úplně pitomá? Jestlipak se se mnou pak ještě budou bavit. Achjo. Resp, příjdete o své soukromí.


Tak. A takhle si žijem my, extra extroverti. Jsem ráda, když narazím na někoho podobného se stejným problémem. Že nejsem jediná divná. Ale víte, co mě na tom nejvíce užírá? Pocit, že když si některý můj současný/budoucí kamarád/kluk uvědomí, a nebude se mnou chtít nic mít, protože mě zkrátka už nebude moct objevovat.
On si člověk říká - jojo, až si nabiju hubu, tak už se poučím, a nebudu se tolik svěřovat. Ha ha. Na mě to asi neplatí. Čím víc si tu hubu nabiju, tím víc se svěřuju ostatním. Je to moje terapie. Když se mi stane něco zlého, musím to někomu říct a pak se cítím lépe.

K závěru bych chtěla napsat - každý z nás potřebujeme osoby, kterým věříme, které nás podrží, i když uděláme sebevětší blbost. Ať už jsou to přátelé, rodina, nebo třeba učitel ve škole. Problémy se netutlají, s problémy se musí ven.

písnička pro dnešní den: If I Didn't Have You (soundtrack z Příšerek s.r.o.)

Když jsem psala tenhle článek, prostě jsem si vzpomněla na tohle :)


Mějte se přeprásně,
Vaše K.☺
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama