Prosinec 2016

Žblebty o ničem - sušenky, změna a facebook.

13. prosince 2016 v 16:10 | Kurkiklanka |  o mně, jak si žiju, a tak
Ahojte!
Lidi kolem mě a já sama sebe pokládám celkem za pozitivního člověka. Asi i jsem. Nějak zjišťuju, že moje poslání tady je zlepšovat aspoň trochu lidem okolo mě jejich živútky. Snažím se usmívat co to jde. Z 90% to není nucené, a o to jde, ne? Jdu po ulici, když vidím někoho sympatického, s kým se střetnem pohledy, snažím se usmát. Myslím, že v tomto zachmuřilém počasí je to potřeba.

Víte co je fajn? Když potkáte milou paní, co prodává sušenky.
To jsem šla zase jednou po ulicích jednoho města a snažila se vypadat moc drsňácky a nepřívětivě, aby si mě lidi moc nevšímali (to si trochu protiřečí s předchozím odstavcem, což? Ale o tom zas příště.).
A ejhle, pocestný prodejce něčeho. Žádná novinka. Tak mě ta paní zastavila. "Ahoj." Zastavím se. Nic neříkám, ve sluchátkách mi ještě hraje hudba. "Taky zdravím," promluví na mně podruhé ta paní. Je mi trochu trapně, a tak konečně pozdravím. Bavíme se o různých věcech, nakonec se bavíme o škole, o tom, co ona dělá, je to moc fajn. A pak jsem si od ní koupila moc moc dobré sušenky. Vegetariánské. No dobře, nejsem vegetarián, ale ty sušenky byly fakt chutné.

Nebo když bývám v kapele. Snažím se vzbudit dobrou náladu. Můj expřítel mi říkal, že jsem ho sbalila na to, jak kolem sebe šířím dobro, že se směju jako sluničko. Ale o tom taky někdy příště, až na to budu mít koule.

A o čem tento žblebt vlastně je, Kurki? Já stále nevidím pointu.

Tohle píšu, abych se vypsala. Proto je to žblebt. Tak jdem na to.
Měním se. To k dospívání patří. Jenže mně se to nelíbí. Začínám být hrozně moc negativní člověk jak k sobě, tak k lidem okolo mě. Začalo to asi trapasem, co se mi stal s jedním chlapcem. Od té doby mám ego na bodu mrazu. A navíc, kdykoliv si na to vzpomenu, cítím se tak trapně, že mám chuť si urvat hlavu.

Nadávám na lidi, kteří si to nezaslouží.
Jsem protivná na svou rodinu a kamarády.

Obzvláště na mé nejlepší kamarádky. Nejsou dokonalé, ale to ani já ne. Za ty roky které se známe se ve mně hromadí pár věcí, které mě na nich hrozně štvou, ale nedokážu jim to říct. Bojím se, že se něco zvrtne. Proč? Jsem na to expert. Jsem expert na trapasy a jsem prvotřídní nešika. Mám je tak moc ráda, že jim to nedokážu říct. Dusím to v sobě.

Tím navazuji na své včerejší narozeniny. Víte jak je takový ten debilní trend o dávání si fotky trapné fotky na fb? Tak pro mě to byla celkem šikana. Jedna z mých nejlepších kamarádek tam dala jednu fotku, teď má 70+ "lajků." Je mi to nepříjemné. Nevím, ta fotka není zas tak hrozná, ale něco ve mně sakra vře a nevím co. Možná nenávist v závislost? Ano, jsem celkem závislá na facebooku, ale hodně na něj nadávám. Dobrých 95% procent případů, kdy se s člověkem pohádám, je právě kvůli facebooku. Ne proto, že bychom si to nedokázali říct do očí. To si člověk prostě normálně píše s kamarádem, a najednou PRÁSK. Začnete se hádat a pak spolu týden nepromluvíte.
Kvůli zas*anému facebooku.

Jsem smutná.
Vy nebuďte smutní, prosím. Všechno nějak dopadne.



-snad nemusím představovat-

Mějte se nádherně, vaše K.