Moje Patronovo zaklínadlo

13. srpna 2017 v 21:42 | Kurkiklanka |  láska zvaná hudba
Zdravím,
na úvod bych chtěla napsat, že tento blog celkem ležel ladem (říká se tomu tak, ne?). Takže, Kurki is back! Sice pochybuju, že nějakého mého čtenáře napadne se sem vrátit, když už tak dlouho nevyšel článek, každopádně doufám, že je se mnou někdo propojen a napadne ho, že by možná tenhle blog mohl vstát z mrtvých. Alespoň na chvilku.

Moje prvotní myšlenka byla, že napíšu souhrn z toho, co se za poslední rok stalo. Ale kdo by tak dlouhý článek četl, žeano. Ale i tak to bude dlouhé :D
Takže. Znáte Patronovo zaklínadlo? Jestli ne, tak smůla. Na vytvoření k němu potřebujete velice silnou a nejlépe (ale ne vždy nutně) šťastnou vzpomínku. A já tu svou našla, před třemi měsíci.

Hraju v jedné kapele (on je to spíš orchestr, ale říkáme tomu kapela), která poslední roky celkem upadala, hráli jsme pořád to samé, lidi nechodili na zkoušky a samé další nekalosti. Well, tento rok jsme slavili 20 leté výročí. Té kapely, samozřejmě. A náš kapelník to vzal se vší parádou.

Jednak - začali jsme jinde zkoušet. Pronajali jsme si jeden bývalý klub. Máme tam svoje záchodky, svůj gauček, svojí televizku, svůj bar... co víc si může muzikant přát?
Druhak - když už si necháváme říkat taneční orchestr, tak jsme si zaplatili taneční lektorky, které nás trošku rozhýbaly.
Třeťak (existuje to vůbec?!) - začali jsme zkoušet 2x týdně. Což byl docela záhul. Vás sportovce, co máte třeba 3x týdně a více tréningy, obdivuju. Kde na to berete čas?

A to všechno na náš velkolepý výroční koncert!
Abyste byli v obraze. Jsme kapela, která se skládá ze saxofonů, trumpet, jednoho pozounu (protože na něho nikdo nechce hrát :D) a rytmiky (bicí, basa, kytara, klávesy). Jo a zpěv! Hrajem všechno zpaměti, různě se u toho hýbeme, je to show.
A tak jsme půl roku makali. Účast na zkouškách se z 10% přehoupla na 100%, morálka jakbysmet. Koupili jsme nové trička, odznaky a tak.

Půl rok uběhl, my si pronajali jedno staré kino a tři dny před koncertem jsme tam byli od rána do večera. Uf. No a pak to přišlo, den D, hodina H. A my jsme z toho všichni byli v šoku, že už je to tady. Všechna ta dřina se buď vyplatí, nebo se to posere a bude to propadák. Tak jsme čekali.

První kroky na pódium, mžourání do hlediště. Plného hlediště. První tóny a nervozita, která postupně opadala. Bylo to krásné. Bylo to úžasné. Všichni tleskali, stáli, dokonce jsme do sálu vypustili i balónky! Balónky pro všechny děti světa...


Pro mě to ale mělo mnohem hlubší význam. Byli tam totiž úplně všichni mí milovaní. Moje rodina, dokonce i teta se strejdou, který je srdcem i duší metalista. Moji kamarádi z kapely a hlavně - moje nejlepší kamarádky. Ještě nikdy na mém koncertu nebyly. A já byla neskutečně šťastná, že tam jsou. Konečně viděly všechny ty lidi, o kterých jsem jim minimálně 3 roky vyprávěla. Byla jsem ten nejšťastnější člověk na světě.

A malý trapas na závěr, nejspíš se ten den nějak potvrdil můj vztah s mým přítelem.

"Barčo, XY se po tobě ptal!" ...moje reakce byla poněkud impulzivní:
"On se na mě ptal? On se o mě zajímá?! Já mám přítele!"

Jo, červenám se a směju se, když to píšu. Samozřejmě hned potom pan XY naklusal a mě nenapadlo nic lepšího, než:
"Kájo, myslíš, že se bude zlobit, když mu obejmu nohu?"

A už to bylo. Jeho noha bude navždy poznamenána.

Byla jsem po dlouhé době opravdu a úpřímně šťastná.
Milujte se, buďte k sobě upřímní, protože jinak to bude na prd.

Vaše Kurki♥♥♥♥

PS: lalalalaláááásku všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šindy Šindy | 6. září 2017 v 20:20 | Reagovat

Já věděla, že se vrátíš na svůj blog! <3

2 kurkiklanka kurkiklanka | 9. září 2017 v 19:54 | Reagovat

[1]: a momentálně mám depky, takže čekej víc článků!! :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama